Recenze: Darwinova cena
Když byl Gerald zastaven policií pro poněkud výstřední jízdu, porušující pravidla silničního provozu, rozhodl se, že než riskovat vězení za porušení podmínky, bude lepší opustit kradený vůz, který řídil, a raději prchnout pěšky. To bylo první ze dvou po sobě jdoucích mentálních selhání. Co v té chvíli proběhlo Geraldovi hlavou, není známo, ale pravděpodobně to bylo něco jako: “Policajti jsou právě teď lehce podezřívaví a ostražití… co takhle hodit si s nimi divoký běh po polích a temných uličkách, aby byli taky uřícení, zpocení, uštvaní a nasraní?”
Během následné honičky se Gerald pokusil policisty odradit od pronásledování střelbou naslepo přes rameno ze své poloautomatické devítimilimetrové zbraně Ruger. To byla druhá ukázka potenciální duševní vady: “Policajti běží za mnou. Mají zbraně. Já mám zbraň. Oni mají oči v přední části hlavy, takže na mě můžou mířit. Já nemám oči zezadu hlavy, takže budu divoce pálit za sebe a uvidíme, co se stane.”
Naneštěstí Gerald zřejmě patřil do skupiny lidí, kteří nedovedou současně žvýkat žvýkačku a chodit. Během krkolomné palby přes rameno se mu totiž podařilo střelit sebe samého do hlavy, čímž celou honičku přivedl k náhlému konci.
Padly celkem čtyři výstřely, ani jednou to nebyli policisté, kteří nakonec Geraldovu pistoli našli ležet vedle jeho těla. Gerald byl převezen do místní nemocnice, kde následujícího dne svému zranění podlehl, a tím odstranil sadu svých genů, nedostatečných v úsudku i koordinaci, z lidského genofondu.
Toto se stalo 7. března 2002 v Colorado v USA. Příběh se podařilo ověřit institucemi Colorado Springs Gazette-Telegraph a 9news.com a hlavní hrdina získal slavnou Darwinovu cenu.
Touto cenou jsou odměňováni jedinci, kteří obohatí genofond nás ostatních tím, že z něho ostraní sami sebe zvláště stupidním způsobem. A nejde o žádné nešťastné náhody, ale o případy takového fatálního selhání úsudku, že náhodnému pozorovateli nezbývá než nevěřícně kroutit hlavou nad údělem, který spravedlivý osud přichystal zaslouženému adresátovi ceny. Ta bývá až na výjimky udělována in memoriam.
Darwinova cena je nápadem Wendy Northcutt, autorky New York Times, která vede její internetové stránky www.darwinawards.com, ověřuje jednotlivé události a rozhoduje o udělení samotné ceny. Jí sesbírané příběhy vyšly dokonce už ve třetím vydání knižně, myslím, že i v češtině.
Všechna její vyprávnění jsou přehledně rozdělena do třech kategorií:
- Darwin Awards – opravdové důkazy naprosté debility a neschopnosti, končící buďto smrtí jedince nebo jeho další neschopností reprodukce.
- Honorable Mentions – stejným způsobem působivé události, které ale nekončí eliminací hlavního hrdiny.
- Personal Accounts – příběhy, které zasílají fanoušci a čtenáři, ale které obvykle nejsou ověřené, často ani ověřitelné.
Na internetové stránce Darwinovy ceny je v levém sloupci tzv. Randomizer, což je odkaz, který zobrazuje náhodné příběhy adeptů na cenu. Některé příběhy jsou psány velmi vtipně a člověk si při jejich čtení s úlevou oddechne při zprávě o odstranění společnosti nebezpečného individua a zaznamená rapidní nárůst inteligenčního průměru přeživší populace. Doporučuju!
Ještě jeden příběh:
Do 20m hluboké studny spadla slepice. Osmnáctiletý farmář se rozhodl, že se spustí na dno studny a slepici zachrání. Mladík utonul, zřejmě poté, co ho spodní proud vody stáhl do hloubky. Podle hlášení policie jeho sestra a dva bratři, z nichž nikdo neuměl dobře plavat, sestoupili postupně do studny a všichni se utopili. Dva starší farmáři poté přispěchali na pomoc. Oba však byli zřejmě staženi do hloubky. Později byla vylovena těla všech šesti lidí. Slepice byla jako jediná zachráněna živá.
Nazlat Imara, 31. srpna 1995, 380 km jižně od Káhiry, Egypt, ověřeno u AP Cairo. Šestice lidí získala Darwinovu cenu.
Zdroj a odkazy
Příběhy byly volně přeloženy z knihy The Darwin Awards: Survival of the Fittest- Oficiální stránka: www.darwinawards.com
- O Darwinově ceně na Net-mag.cz
- O Darwinově ceně na Neviditelném psisku